21. srpen 1988: Zase vodní děla v ulicích, komunističtí vnitráci a estébáci našlápnutí svatou třídní nenávistí a možná i nacistickým pervitinem, totéž Palachův týden, ale to už si někteří z Vás, děti, možná pamatují.

17. listopad 1989: Zase nastoupení komunističtí policejní blbci mlátili studenty, elitu národa, nedozírně je převyšující inteligencí. Do 1. půlky 90. let se báli, nevěděli, jaký je čeká trest, a chovali se relativně slušně, tzn. tiše. Objevovaly se výzvy k "tlusté čáře" a že nelze zveřejnit seznamy udavačů, natož chudáčků estébáčků, aby nedocházelo k pogromům. A zatím tito kolaboranti s cizí okupační mocí, přímo napojení na KGB, si vzkrytu rozdělovali panství: Tu v ekonomice, tu ve státní správě, tu v lobistických skupinách. A výsledek se po šestnácti letech svazácko-estébáckého kapitalismu dostavil: Policejní mlátička na Czechtek 2005 nesla jako předešlé mlátičky jasný rukopis komunistického vnitráckého ksindlu, děti.

Proto by bylo rozumné požadovat rychlou tvrdou debolševizaci bez zlatých padáků a s naprostou ztrátou všech výhod, včetně přezkoumání stupně dosaženého vzdělání na vnitru, v justici, v diplomacii a ve státní správě.

Kdo kolaboroval, nemá už doživotně právo muvit do věcí veřejných. Nebo by se vám líbilo být zavřeni v lágru za ostnatým drátem, nesmět cestovat, nesmět poslouchat muziku, která se vám líbí, kdykoliv být buzerován policií na ulici, v hospodě, ve vlastním bytě, vydělávat jen na činži a na jídlo a muset chodit do průvodů, nadšeně zdravit své pokořitele, aby se vaše děti dostaly na školu, abyste vůbec dostali byt nebo vám to pomohlo v kariéře?

Život není tak dlouhý, aby člověk trpělivě čekal, že se tahle otrocká pakáž změní, zatímco vás nepozorovaně ujařmí.

Silné výrazy v textu, vesměs z komunistického slovníku, mi přišlo zábavné použít tentokrát proti nim, ALE NEOMLOUVÁM SE.