Velmi často se ve filozofii říká, že ne všechno je skutečně takové, jaké se nám zdá. Mluvíme pak o rozdílu toho, jak se nám věci jeví (tedy jak působí na naše smysly) a jaké jsou ve skutečnosti o sobě. Pro toto pak používáme pojem ‚bytí‘. Rovina rozumění tomuto rozdílu může být velmi rozmanitá, např. voda se nám může jevit jako modrá kapalina (jevení), avšak po důkladnějším ohledání zjistíme spoustu skrytých zákonitostí kterým podléhá, např. Archimédův zákon (bytí), nějaký člověk nám přijde sympatický (jevení), ale po čase můžeme zjistit že je nečestný (bytí) apod.

V diskuzích ohledně CzekTeku se do určité svým způsobem centrální roviny dostává fenomén práva, přičemž v jeho interpretaci dochází v souvislosti s CzekTekem ke značné polarizaci segmentující společnost do dvou skupin.

Jedna polarita, a to těch kteří schvalují policejní zásah, myslím vyplývá ze struktury neurčitého ‚ono se‘ coby fundamentu práva ve vědomí těchto lidí. Tento existenciál byl poměrně podrobně zkoumán a popisován v literatuře, dovolím si jen několik náčrtů:

‚Ono se‘ se v jevové rovině dá přirovnat k ‚veřejnému názoru‘, k tomu co je ‚obecně slušné‘, co se ‚má‘ a co se ‚nemá‘. Toto ‚ono se‘ je samozřejmě historicky a společensky podmíněné, odlišné v různých kulturách. Příkladem tohoto ‚ono se‘ může být např. veřejná doprava, kdy se člověk stává pasažérem, přijímajícím nepsaná pravidla cestování v dopravním prostředku, ale samozřejmě i názory na morálku, můžeme v něm najít zdroj diskriminace menšin apod. Charakteristickým rysem ‚ono se‘ je velká síla působení, ale zároveň značná nestálost. Je li ‚ono se‘ usvědčeno ze lži, velmi rychle mizí nezanechávajíc po sobě žádné stopy. ‚Ono se‘ nikdy nenese žádnou odpovědnost, poté co je vyvráceno nelze najít konkrétního viníka mající za ‚ono se‘ odpovědnost. Bytí ‚ono se‘ se nikdy nevztahuje na to, na co poukazuje. Někdy se ‚ono se‘ přirovnává k ‚nevlastnímu způsobu‘ bytí, nemá žádnou autenticitu.

Druhá polarita, odpůrců zásahu, myslím vychází z autentické otázky po bytí práva, přičemž s touto otázkou je otázka po smyslu tohoto bytí nutně položena. Tímto autentickým ‚bytím‘ práva bude nejspíše zabezpečení možnosti dohody mezi lidmi, růstu člověka, svobody atd. Například budu-li umírat žízní a vlastník cisterny s vodou mi odmítne dát napít s poukazem na to, že ona voda je jeho soukromý majetek, kvůli čemuž zemřu, z pohledu práva coby ‚jevu‘ je vše v pořádku, avšak z pohledu práva coby ‚bytí‘ nese onen vlastník cisterny za moji smrt určitou odpovědnost. Přijde mi legrační číst argumentaci zastánců 'Ono se' o striktní liteře zákona - stavící jevovou stránku věci (literu práva) nad vlastní bytí práva.

Dá se z reálného pohledu přínos několikadenního festival alternativní hudby s účastí několika tisíc lidí porovnávat s fiktivní hrozbou zanedbatelného porušení vlastnických práv několika majitelů pozemků okolo ? Nebo zasáhlo ‚ono se‘ v dnešní společnosti namířené proti vyznavačům technokultury, které coby diktátor veřejného mínění přináší laciné body ?